AI a myšlení: Když přestaneme přemýšlet, přestaneme se učit

Na AI konferenci v Brně zaznělo: „Myšlení tak jak ho známe skončilo, už nedokážeme věci dělat líp než AI“. Publikum přikyvuje, já se začínám obávat. Třeba má řečník pravdu. Pojďme to společně zjistit.

Poznámka (duben 2025): Tento článek není o odmítání umělé inteligence. AI je pro mě užitečný a téměř každodenně používaný nástroj. Cílem textu je ukázat, co se může stát, když jí začneme přenechávat více a více práce.

V tomto článku bych se s vámi chtěla podělit o svůj příběh, ve kterém hraje jednu z hlavních rolí GenAI. Dozvíte se:

• jak začal a jak se vyvíjel můj vztah s GenAI

• co o mém vztahu s umělou inteligencí říká studie od Microsoftu

• pár tipů, jak používat AI

• jak jsem (ne)používala AI při tvorbě tohoto článku

• zda měl řečník z AI konference podle mého pohledu pravdu

Jak to celé začalo

Píše se datum 19.12.2022. Vydávám YouTube video na téma Programování s ChatGPT.

Je to pár dní poté, co se můj přístup k práci zcela změnil.

To, že se objevila veřejně dostupná, dobře použitelná verze GenAI, bylo pro mě něco jako získat asistenta úplně zdarma.

Samozřejmě vrácené výstupy od AI ještě byly nic moc. Ale i přesto jsem viděla spoustu příležitostí, ve kterých mi ChatGPT může pomoci. Jako spoustu dalších mě uchvátil svět umělé inteligence.

Během následujících dvou a půl let jsem vyzkoušela desítky AI nástrojů - od tvorby obrázků přes editaci videí až po psaní kódu.

A postupně jsem AI začala používat prakticky všude:

• při brainstormingu nápadů,

• pro generování obrázků a titulků k videím,

• při psaní scénářů a článků,

• k opravování gramatiky,

• při psaní e-mailů a odpovídání na komentáře,

• k tvorbě skriptů v Pythonu pro automatizaci opakujících se úkolů.

Kolikrát jsem tak líná, že ani prompty nepíšu sama, ale nechávám si je vylepšit od AI.

Zní to jako sen.

Tak proč mě práce přestává bavit?

Něco je špatně

Na začátku tohoto roku se účastním AI školení pro videotvůrce.

V závěru školení ve skupinkách vytváříme AI video. Na všechny kroky střídáme různé nástroje. Zbývá vymyslet název. „Tak na všechno nemusíme použít AI, ne?“, zaznělo od kolegy ve skupince.

Tahle možnost mě ani nenapadla.

O další dva měsíce později na YT narazím na video Idiocracy is becoming real, ve kterém tvůrce mluví o tom, jaký vliv má na naše myšlení používání navigace nebo třeba autokorektury.

Hmmm, na to něco bude. A tak procházím své poznámky v Obsidianu.

No, nejedná se o poznámky, ale o nesouvislé kusy informací s hromadou překlepů.

Přece se nebudu obtěžovat přepisovat rychle zachycené myšlenky. Vždyť AI je může hezky zformátovat, opraví překlepy. Udělá to rychleji a mnohem lépe než já.

A v tu chvíli mi došlo, v čem je problém.

Uvědomuji si, že přestávám věřit svým schopnostem. Říkám si, že nemůžu být nikdy tak dobrá jako AI. Práce mě nebaví, protože většinu věcí nevytvářím já, ale AI.

Neexistuje na toto téma nějaká studie?

Rozhodla jsem se to zjistit. A skutečně - našla jsem výzkum, který potvrzuje mé obavy.

Vliv GenAI na kritické myšlení

319 účastníků, kteří pracují s informacemi (např. v IT, prodeji, vzdělávání), sdílelo 936 příkladů, ve kterých použili GenAI.

Účastníci vyplnili dotazník, který byl rozdělen na dvě hlavní části.

První část otázek se vztahovala k uvedeným příkladům, např.:

• typ úkolu (tvorba, rada)

• jak moc věří, že GenAI úkol zvládne samostatně

• zda vnímali zapojení kritického myšlení

• zda jim připadaly kognitivní aktivity, ze kterých se úkol skládal, jednodušší při použití AI než kdyby AI nepoužili.

Druhá část otázek se vztahovala k nim samotným:

• zda a jak provádějí sebereflexi u své práce,

• zda a jak moc důvěřují výstupům GenAI.

Výsledky jsou znepokojivé, ale ne překvapivé:

Důvěra a spoléhání se na GenAI potlačuje zapojení kritického myšlení, tj. uživatelé při používání AI do kritického myšlení investují méně. Lee et al., 2025, s. 12

Pokud věříme, že AI úkol zvládne lépe než my sami, jednotlivé kognitivní činnosti, ze kterých se úkol skládá, nám přijdou jednodušší. Jinými slovy: méně přemýšlíme, méně zapojujeme kritické myšlení.

Abych vám ukázala, co to v praxi znamená, pojďme si to vysvětlit na konkrétním příkladu.

Vzpomínáte si ze školy na Bloomovu taxonomii?

Pokud ne, nevadí – ukážeme si to na konkrétním příkladu, který vám všechno objasní.

Příklad: třídění souborů pomocí Pythonu

Představte si, že potřebujete skript, který roztřídí soubory ve složce podle přípony (např. obrázky, PDF, dokumenty).

Pokud tento úkol řešíte sami, zapojíte následující kognitivní činnosti:

• Zapamatování – vzpomenete si na knihovny jako os, a na to, jak se pracuje se souborovou cestou.

• Porozumění – rozumíte tomu, co znamená přípona a proč podle ní soubory třídíte.

• Použití – použijete funkce pro čtení souborů.

• Analýzu – rozdělíte si úkol na části: najít soubory, zjistit příponu, vytvořit složku, přesunout soubor, ošetřit výjimky.

• Syntézu – sestavíte kód do funkčního celku, případně přidáte vylepšení (např. logování).

• Hodnocení – skript spustíte, otestujete, ladíte a rozhodujete, co ještě vylepšit.

Každý z těchto kroků dohromady tvoří Bloomovu taxonomii.

Pokud ale stejný úkol zadáte GenAI, celý proces se dramaticky zjednoduší:

Napíšete prompt, AI vám kód vygeneruje, vy ho zkopírujete nebo rovnou spustíte. Možná si ho trochu upravíte – ale většinu kognitivních činností nezapojíte.

Kritické myšlení přitom probíhá hlavně ve vyšších fázích Bloomovy taxonomie: při analýze, tvorbě a hodnocení. A právě ono kritické myšlení potřebujeme na kontrolu výstupu od AI.

„Ale já AI používám jen na jednoduché úkoly, třeba kontrolu gramatiky.“

Tohle slyším často. A chápu to.

Jenže záleží na tom, kolik těchto drobných úkolů s nízkým rizikem tvoří vaši každodenní práci.

Zdánlivě neškodné úkoly – oprava pravopisu, přepsání odstavce, sumarizace – nám nevadí přenechat AI, protože je považujeme za jednoduché a rutinní. A výstupy pak často ani nekontrolujeme.

A právě v tom je největší riziko.

Pokud kritické myšlení trénujeme jen zřídka:

• zakrní naše schopnosti,

• odvykneme si přemýšlet i u běžných úkolů.

Pokud si procvičování ponecháme jen na úkoly s vysokým rizikem (např. právní dokumenty), může se stát, že kritické myšlení nezapojíme ve chvílích, kdy jej budeme nejvíce potřebovat.

Podle studie jsou další časté důvody, proč lidé nepoužijí kritické myšlení, například nedostatek času nebo neznalost tématu.

Právě kombinace těchto faktorů vytváří začarovaný kruh:

Neznám téma → nemám čas se ho naučit → nemohu použít kritické myšlení → spolehnu se na výstup AI → nezlepšuji se → dál neznám téma.

Naštěstí studie ukázala i cestu ven z tohoto začarovaného kruhu.

Obrázek vytvořen pomocí ChatGPT

Pár tipů, jak (ne)používat AI

Podle studie platí:

Čím více věříme, že úkol zvládneme sami, nebo že dokážeme zhodnotit výstup AI, tím spíše máme pocit, že jsme při práci zapojili kritické myšlení. (Lee et al., 2025, s. 1)

To je dobrá zpráva. Znamená to, že existují konkrétní návyky, na kterých můžeme pracovat, abychom si schopnost přemýšlet udrželi i v době GenAI.

Na základě studie i vlastní zkušenosti jsem určila několik principů:

• Reflektujte a buďte zvídaví. Místo automatického přijetí výstupu se ptejte: Proč to AI navrhlo takhle? Co mi pomohla udělat AI lépe? Co jsem se naučil nového? Podle studie mají lidé, kteří přemýšlí o své práci, větší tendenci používat kritické myšlení i při práci s AI.

• Určete si, kdy AI nepoužívat. Některé činnosti si můžete nechat „pro sebe“ – třeba první návrh textu, rešerši, vymýšlení struktury.

• Nepodceňujte jednoduché úkoly. Právě ty často přenecháváme AI. A když se přestaneme soustředit tam, kde si myslíme, že „o nic nejde“, naučíme se nemyslet i jinde. Zkuste si jeden „jednoduchý“ úkol udělat sem tam sami – třeba napište email bez AI.

• Zpomalte. Učení i přemýšlení vyžadují čas. Ne všechny kroky je nutné zrychlovat – někdy je lepší zůstat chvíli sám se svými myšlenkami. Např. před použitím AI si zkuste napsat na papír vlastní řešení.

Jak jsem používala AI při tvorbě tohoto článku

Teorie je jedna věc, praxe druhá. Abych vám ukázala, jak tyto principy fungují v reálném životě, popíšu vám, jak jsem při psaní tohoto článku (ne)používala GenAI.

Nejprve jsem si navrhla osnovu – bez AI. Měla jsem jasné téma i představu, kam článek směřuje. Vědomě jsem AI vynechala, abych se hned na začátku nenechala svést pohodlím.

Pak přišlo na řadu čtení studie. A ano, zde by bylo velmi jednoduché použít například NotebookLM a nechat si udělat shrnutí. Jenže co bych z toho pak měla?

AI jsem při čtení používala, ale trochu jinak.

Zeptala jsem se ChatGPT, zda by pro mě neměl nějaké rady, jak číst studii, abych si to přece jen trochu ulehčila. Bylo mi doporučeno přečíst si jako první Abstract a pak závěr, abych zjistila, o čem studie bude.

A musím uznat, že to mi následné čtení dost ulehčilo. V Abstractu jsem zjistila nejen, o čem studie bude, ale také jaká slovní zásoba se ve studii bude vyskytovat.

Na pomoc s angličtinou jsem si vzala Advanced voice v ChatGPT. Využívala jsem ho po celou dobu čtení – nejen na překlad vět, kterým jsem nerozuměla, ale i na vysvětlení odborných termínů.

Během čtení jsem si zapisovala stručné poznámky na papír – záměrně jsem si zachovala tento "pomalý" způsob myšlení. Ruční psaní mi pomáhá pochopit přečtené.

Teprve pak přišlo na řadu psaní článku.

Ten jsem psala samostatně na základě svých zkušeností a výsledků studie.

Článek jsem nenapsala najednou, ale na několikrát, postupně jsem ho vylepšovala.

Několikrát jsem o vylepšení požádala i ChatGPT (nebo ClaudeAI), ale až v samotném závěru. Záleželo mi primárně na tom, aby mi argumenty na sebe hezky navazovaly.

A tady mi AI opravdu pomohla, protože jsem požádala i o vysvětlení.

S vylepšením pomáhal ClaudeAI

Některá doporučení jsem využila, jiná ne.

Po dopsání článku jsem si nechala udělat gramatickou korekturu (a proto mám správně napsané pomlčky).

A pak jsem článek četla znovu. A znovu.

Shrnu-li to: ChatGPT jsem téměř nevyužila na činnosti, které mě baví a ve kterých se chci zlepšovat.

Díky ChatGPT jsem nemusela pracně hledat slovíčka nebo odbornou terminologii. Byl mi k dispozici a odpovídal na všechny mé otázky, já se mohla soustředit na čtení, pochopení a psaní poznámek.

ClaudeAI mi pomohl s přeskládáním argumentů, ale do budoucna bych chtěla přestat i v této části používat AI – chci se ve psaní zlepšovat.

Během čtení a psaní poznámek jsem se naučila spoustu nového, například Bloomovu taxonomii.

Dokonce se učím psát všemi deseti, abych v budoucnu potřebovala korekturu co nejméně – věřím, že i takto malé kroky pomáhají udržet si kontrolu nad vlastními dovednostmi.

Měl řečník pravdu?

Vraťme se k citátu z úvodu: „Myšlení tak jak ho známe skončilo. Už nedokážeme věci dělat líp než AI.“

Po všem, co jsme si řekli, se můžeme zeptat: „Co tím řečník vlastně myslel?“

Možná jen použil nevhodná slova. Možná chtěl naznačit, že na přemýšlení už nejsme sami – máme po ruce partnera, který je k dispozici 24 hodin denně.

Nejde mi o to, kdo tu větu pronesl. Podstatné je, co ve mně vyvolala – a právě to jsem v článku rozebírala.

Protože slova mají sílu. Zejména když je pronese někdo, ke komu vzhlížíme.

Mohou v nás zasít pochybnosti. Může být AI opravdu lepší než já? Má tedy ještě vůbec smysl něco se učit?

Přesně tyto pochybnosti jsem zažila na vlastní kůži. A vím, že je velmi snadné sklouznout k nadužívání AI. Vše je pohodlnější, rychlejší, „lepší“.

Jak upozorňuje Prof. Joanna Bryson:

„Ve srovnání s tím, co dokáže většina lidí, produkuje generativní AI sice nadprůměrný, ale jen zřídkakdy špičkový výstup. Budete-li generativní AI nadužívat, možná vytvoříte průměrnější věci, než jaké dokážete vytvořit sami.“

Studie, kterou jsme probírali, to potvrzuje: s rostoucí důvěrou v AI se snižuje naše ochota kriticky přemýšlet.

A tady je jádro celého problému: Učení je důsledkem přemýšlení.

To je zásadní bod. Pokud přestaneme myslet, přestaneme se učit. A pokud se přestaneme učit, přestaneme být schopni posoudit, co nám AI vrací. V tom případě nám nezbyde než slepě věřit.

Takže ne, myšlení tak jak ho známe neskončilo. Mění se. Potřebuje naši pozornost a vědomé rozhodování o tom, kdy AI použít a kdy ne.

Jak jsem ukázala na vlastním příkladu: náročné není AI používat – to je čím dál jednodušší.

Náročné je najít si hranici.

Tento článek není o odmítání AI, ale o vědomém používání. Chtěla jsem vám ukázat, že máte schopnosti, které AI nemá. A že je můžete dál rozvíjet – stejně jako se o to snažím já.

Učte se. Zlepšujte se v tom, co vás baví. Důvěřujte svým schopnostem.

A hlavně: nenechte se dobrovolně nahradit umělou inteligencí.

---

Aktualizace (srpen 2025)
Tento článek jsem začala psát v dubnu 2025 a ani po nedávném vydání GPT-5 se můj pohled nezměnil. AI pro mě zůstává pomocníkem – ale používám ji vědomě. Rozhoduji se, kdy je pro mě přínosné ji zapojit a kdy chci nechat prostor svému vlastnímu přemyšlení.

Použitá literatura

BRYSON, Joanna. Věděli jste, že AI nemusíte používat? Překlad Tomáš BARÁNEK a Filip DRLÍK. Lifehacky.cz [online]. 20. 2. 2025 [cit. 22. 7. 2025]. Dostupné z: https://www.lifehacky.cz/vedeli-jste-ze-ai-nemusite-pouzivat/

LEE, Hao-Ping (Hank) et al. The Impact of Generative AI on Critical Thinking: Self-Reported Reductions in Cognitive Effort and Confidence Effects From a Survey of Knowledge Workers. Yokohama Japan: ACM, 2025. ISBN 979-8-4007-1394-1. DOI: 10.1145/3706598.3713778

UPPER ECHELON. Idiocracy is becoming real. YouTube [online]. 2. 3. 2024 [cit. 23. 7. 2025]. Dostupné z: https://youtu.be/TtDWDWY_7Bc