Základy programování se vyplatí, i když nikdy nepřejdete do IT
Jak Radim začal s AI vytvářet vlastní programy. Plus tip, jak z AI dostat lepší výsledky.
V minulém newsletteru jsem psala o tom, jestli má v době AI smysl učit se programovat. 88 % z vás v anketě odpovědělo, že ano.
Dnes vám chci ukázat, jak to vypadá v praxi. Na příběhu jednoho člověka.
Radim se programováním neživí
„Rád bych se naučil programovat, abych to mohl využít v práci pro automatizaci jednoduchých úkolů.”
Takhle Radim, který pracuje jako advokát, popsal svou motivaci, když do kurzu nastupoval. Žádná kariérní změna, žádný sen o práci v IT. Prostě chtěl, aby mu počítač víc pomáhal.
A jak to dopadlo?
„Programování mě neživí a vím, že mě živit nebude. Beru jej jako možnost pro zvýšení efektivity v práci, kterou dělám.”
Na první pohled to vypadá, že se nic nezměnilo. Radim nedal výpověď, nepřešel do IT, nedostal povýšení. Ale změnilo se něco jiného.
Co se vlastně změnilo
„Kurz mi pomohl pochopit, jak funguje AI, ale hlavně programátorské myšlení – tedy jak fungují algoritmy a jak s tím pracovat při programování.”
Programátorské myšlení. To je to, o čem jsem psala v minulém newsletteru, když jsem říkala, že základy vás nenaučí jen syntaxi jazyka. Naučí vás způsob, jakým přistupujete k problémům. Jak velký problém rozložit na menší části. Jak přemýšlet o tom, co se může pokazit.
Radim to dnes používá každý den: „AI programy používám docela často a velice mi pomáhá, že vím jak fungují, co od nich očekávat a jaké jsou limity.”
Všimněte si té poslední části. Vím, jaké jsou limity. To je věc, kterou spousta lidí, kteří AI používají, nemá. Zadají AI úkol, dostanou odpověď a věří jí. Radim ví, kdy věřit a kdy ne.
Jak dnes pracuje
„Vymyslím si, jak chci aby program fungoval a vytvořím pseudokód. Díky tomu už v Codexu vytvořím funkční program, který už jen doladím.”
Pseudokód je postup napsaný vlastními slovy. Žádný programovací jazyk, žádná speciální pravidla. Jen popis: nejdřív udělej tohle, pak tohle, a pokud se stane tohle, udělej tamto.
Radim si nejdřív rozmyslí, co chce. Pak to popíše. A pak to AI dotáhne do funkční podoby. Není to tak, že by AI řekl „udělej mi program” a doufal, že to bude fungovat.
„Bez kurzu bych asi vynechal tu první a nejdůležitější část a ani s pomocí AI bych nedokázal vytvořit to, co chci.”
Ta první a nejdůležitější část je právě to rozmyšlení. Vědět, co chcete, dřív než to zadáte AI.
„Zároveň se i dívám do vytvořeného kódu, abych viděl jak to funguje.”
To je druhá věc. Nejen zadat, ale i zkontrolovat. Podívat se, co AI udělala, a pochopit proč.
Proč to funguje
Radim není výjimka. Ale jeho příběh ukazuje něco důležitého: nepotřebujete měnit kariéru, abyste měli z programování užitek. Nepotřebujete se stát programátorem. Stačí pochopit, jak počítač a AI přemýšlí, a najednou s nimi umíte pracovat úplně jinak.
Jak sám říká: „Doufám, že jak bude více času, tak se mi podaří postoupit o úroveň výše a nějaký jednoduchý program si napíšu sám a AI bude spíše pro ladění a hledání chyb.”
Radim prošel mým kurzem Python a AI. Video lekce z tohoto kurzu jsou základem Konečně Python, self-paced verze, kterou dnes nabízím. Formát je jiný (studujete vlastním tempem, bez workshopů), ale způsob výuky zůstává stejný.
Na konci kurzu pokládám studentům několik otázek. Dvě z Radimových odpovědí:
Změnil kurz něco v tom, jak pracuješ s technologiemi? Co ti na mém stylu výuky nejvíc sedělo?
Tip: Rozmyslete si postup, než ho zadáte AI
Radim zmínil jednu věc, která se dá použít úplně mimo programování: nejdřív si rozmyslet postup, pak teprve zadat AI.
V programování se tomu říká pseudokód. Popis postupu vlastními slovy, krok za krokem, včetně situací, které se můžou pokazit. Žádný programovací jazyk, žádná pravidla. Prostě si napíšete: nejdřív udělej tohle, pak tohle, a pokud se stane tohle, udělej tamto.
Většina lidí AI řekne, co chce. Radim si nejdřív rozmyslí, jak k tomu dojít. A taky co by se mohlo pokazit. To je ten rozdíl.
Nemusíte programovat, abyste tohle mohli dělat. Dva příklady.
Plánování dovolené. Zadáte AI: „Kam jet v létě s dětmi?” Dostanete: Chorvatsko, Itálie, Řecko. Generický seznam, se kterým nic neuděláte.
Zkuste si místo toho napsat postup:
1. Najdi místa do 6 hodin autem z Česka pro děti 4 a 7 let. 2. Rozpočet na ubytování do 30 000 Kč na týden, ne přeplněné pláže. 3. Ke každému místu napiš, co tam děti můžou dělat. 4. Pokud je někde v létě plno, vyřaď to a navrhni alternativu.
Ten čtvrtý bod je klíčový. Řeknete AI, co dělat, když narazí na problém. Většina lidí tohle vynechá a pak se diví, proč dostali seznam plný Chorvatska v srpnu.
Příprava podkladů pro poradu. Zadáte AI: „Shrň mi tenhle dokument.” Dostanete hezké shrnutí, které ale mohlo by to být lepší.
Zkuste místo toho:
1. Projdi dokument a najdi tři hlavní body. 2. Ke každému bodu napiš, co to znamená pro náš tým. 3. Pokud v dokumentu chybí konkrétní čísla nebo termíny, upozorni mě. 4. Na konec navrhni dvě otázky, které bych měla na poradě položit.
Zase ten třetí bod. Řeknete AI, co dělat, když něco chybí. Bez něj dostanete shrnutí, které vypadá kompletně, ale nemusí být.
Čtyři věty. Žádná speciální technika. Jen si rozmyslíte postup a řeknete, co dělat, když něco nejde podle plánu.
Co mě zaujalo
Jednou za čas mi YouTube doporučí něco, u čeho se zasměju a zároveň přikyvuju. Norská organizace na ochranu spotřebitelů natočila čtyřminutové video o člověku, jehož práce je dělat věci horší.
Oficiální titulek: Enshittificator.
Nabídne vám skvělou službu, počká, až si na ni zvyknete, a pak začne věci kazit. Přidá reklamy, schová funkce za předplatné, nahradí zákaznickou linku chatbotem.
Vtipné a bolestně přesné.
P.S. První lekce Konečně Python jsou k vyzkoušení zdarma. A pokud se do konce března rozhodnete kurz zakoupit, přidávám 30minutovou osobní konzultaci, kde projdeme váš konkrétní cíl. Pokud máte otázky, stačí odpovědět na tento email.
